Jak jsem byl po roce na plese gymplu
JAK JSEM BYL PO ROCE ZNOVA NA PLESE GYMPLU
Dvakrát nevstoupíš do stejný řeky. Nevím kdo tohle pořekadlo vymyslel, ale je to pěkná debilita. Třeba já jsem v do takové Desné vstoupil několikrát a zcela dobrovolně, takže tohle rčení zde naprosto selhává. No a v sobotu 4.12.2010 jsem málem, sice obrazně, ale to nevadí, vstoupil do jedný řeky podruhý.
Před rokem to bylo divoký. Na plese gymplu jsem byl poprvý od svýho stužkováku, kamarád Jarda měl tehdy maturitní ples, potkal jsem tam spoustu známých a zliskal se tak, že jsem v blahé paměti usnul u Lídlu. Tenkrát si ze mě všichni dělali prdel a já jim i sobě slíbil, že už se to opakovat nebude. Ale člověk míní a chlast mění.
Letos to bylo hektický. Lístky na ples byly pryč dřív, než vůbec oficiálně šly do prodeje, kamarádi maturanti byli rádi, že maj lístky pro sebe a svý rodiny a ostatní sháněli. Marně. Já začal tři týdny před plesem s tím, že to stačí. Nestačilo. No ale člověk vymyslel facebook, díky němuž jsem sice zjistil, že nemám věřit lidem, který neznám, protože mi tři lidi slíbili lístek a na domluvenej sraz nepřišli, ale zároveň právě díky facebooku jsem na poslední chvíli lístek sehnal. Sice jsem byl ze všeho zmatenej jak orientační běžec s Alzheimrem, ale to je vlastně jedno. Cíl byl splněn.
Měl jsem si ho převzít ve čtvrt na devět. Nakonec, i díky tomu, že jsem strávil deset minut v koupelně gelováním vlasů, jsem byl rád, že jsem to stihl. Na taxíka mi dal brácha, takže jeho dluh čtyřicet korun vůči mně se přetransformoval na můj dluh šedesát korun vůči bráchovi. Von mi dal totiž celou stovku, ale co už. Lístek za sto šede, což mě překvapilo, protože za nás to bylo o čtyřicet korun (rozuměj dvě piva) levnější, ale dnes se škudlí a vydělává všude a na všem.
Jako první jsem si dal pivko. To je základ, bez toho by to nešlo. Točili tam šeráka, což mě překvapilo, protože v kulturáku byl vždycky Radegast desítka, i když Valid říkal, že je to spolu nějak říznutý. No a už to začalo. Potkával jsem známý, kecali jsme, zjistil jsem, že jsem asi jedinej blbec, co je na pracáku, ale na to už jsem si jaksi zvykl. Prostě jsem se fajnově bavil. Večer ubíhal, viděl jsem stužkování kamaráda Hanese, o což mi hlavně šlo, takže jsem byl spokojenej. Pak jsem ho coby čerstvého maturanta pozval na panáka do Sportu. Jeho oblíbenou slivovici neměli, tak si dal finskou, já klasicky ruma. Od té doby ruma jaksi nemůžu, protože jsem ho ten večer vypil snad celou flašku a dával si ho s každým, koho jsem dlouho neviděl.
Když jsem tam pak potkal kamarádku a vlastně kolegyni z Kauflandu, která mě tam zaučovala, měl jsem už dost popito a muselo to bejt znát. Jako bych maturoval já a ne ti ostatní. Něco jsem do ní prej valil, ani už nevím co. Konec večera mám zahalenej v mlze, znovu jsem někomu věnoval svoji kravatu, asi zas Mirovi nebo Hugovi, kteří tam klasicky přišli pozdě, nakalení a bez společenského oděvu.
Domů jsem se vrátil díky Jardovi, jehož táta ho vezl domů a protože bydlíme pár metrů od sebe, vzal i mě, za což mu děkuju, jinak bych asi znovu vyhledal pomoc u Lídlu. Ráno bylo krušný, dá-li se třem hodinám odpoledne pořád říkat ráno. Poblitá postel, ztracená kravata, v peněžence vymetýno, kocovina jak pes, v pokoji to smrdělo jak vajíčkovej salát měsíc po Velikonocích. Prostě idylka. A to jsem se dozvěděl, že jsem se domů dobýval zvonkem, chtěl jsem přelézt bránu, hodil jsem v předsíni tlamu a do mámy valil cosi o tom, že o ní napíšu povídku. Ale myslím si, že byla ráda, že pro mě v tý zimě tentokrát nikam nemusela.
Když jsem pak večer viděl na rajčeti Tomíkovy fotky, na nichž už jsem pěkně jedovatej, docela mě zamrazilo, co jsem vlastně dělal. A možná je lepší, že si to nepamatuju. Suma sumárum, po tomhle plese zařazuju rum mezi nepřípustný druhy alkoholu, na druhou stranu jsem rád, že jsem zas viděl část naší bejvalý třídy. Bylo fajn si zas pokecat, zjistit, co je nový a sprasit se ve společenským. A vo tom to je!