Vítejte na mých stránkách

JAK JSEM CHODIL DO TANEČNÍCH

Ani nevím proč, ale taneční skoro každého spolužáka na střední hrozně braly. Každej taneční řešil, mluvil o tom, rozebíral to, každého to bralo. Doma mi říkali, že je to důležitý tam chodit. Bejt to jenom na mně, vysral bych se na to. V životě je mi to zatím k hovnu, ale to jsem tehdy nemohl vědět. Fenomén tanečních se ve druháku rozlezl jak plíseň v koupelně.

Bylo jaro 2005, byli jsme ještě v prváku, když k nám jednou o přestávce přišel takovej dědek v saku. Dědek, co asi nikdy neslyšel o žvýkačce, pastě na zuby nebo roušce přes xicht. Seděl jsem sice až ve třetí řadě, ale jak ze stupínku promluvil, ten závan se dostal až ke mně. Litoval jsem ty, co byli v palebný linii. No ale k věci. Tenhle dědek se představil jako Jiří Hrubý, taneční mistr, a dal nám přihlášky do podzimních kurzů. Chtě nechtě jsem ji musel odevzdat vyplněnou, máti mě k tomu doslova dokopala. Já jako bych tušil, že mi to na nic nebude.

Pozitivum to mělo. Máma mi koupila můj první oblek, kterej nosím dodnes. Jen s tím rozdílem, že ve druháku jsem si pásek zapínal na poslední dírku a teď jsem rád, když kalhoty dopnu bez pásku, no ale to je detail. Ještě kravata a košile a mohlo se vyrazit na první lekci.

Kluci si zamlouvali holky na první večer. Jenom já ne, vždyť víte, byl jsem tak trochu šulin a měl ostych. A nebo jsem to možná neřešil. No, každopádně jsme dorazili před kulturák, fronta jak na lístky na pendolíno. Naštěstí bylo teplo, takže nás chvilka čekání venku vůbec nezabila. Otevřely se dveře a ten protivnej dědek, u něhož jsem celou dobu doufal, že na tanečních nebude, nás pozval dovnitř a celej kurz vedl.

Po úvodních kecech, který poslouchal nad jen on sám, nás vyzval k tanci. Šel jsem si pro jednu spolužačku a nakonec to nebylo tak zlý. Vždyť mazurku, to byl první tanec, nás učili už na základce ve druhý třídě, takže jsem si na to vzpomněl. Tou dobou jsem ale měl dlouhý vlasy, takže mi to celou dobu zavazelo při „tancování“. Což o to, první tanec nebyl tak složitej a celkem se to dalo, horší byla dědkova verze disco. Tancovat jeho památný háďátka na jedničce, tak budu rád, že dostanu na neděli vycházky. Naštěstí, nebo spíš bohužel, vzhledem k pozdějšímu vývoji tanečních, jsem tehdy ještě vůbec nechlastal, takže nejenom, že jsem na jedničku nechodil, ale hlavně jsem pokaždé vydržel v tanečních až do trpkého konce. Holt, moje blbost.

Jak plynul čas, taneční mě začínaly srát čím dál víc. Jednak jsem tanec, a hlavně takovej ten uhlazenej, vážnej a společenskej, od útlého mládí nesnášel už jen z televize, ale především mi to vůbec nešlo. Neznám výraz pro opak absolutního hudebního sluchu, ale určitě něco takovýho existuje a já tím trpím. Takže nevím, co je to doba, takt, tancovat to rytmu. A právě tohle mi radili, když jsem všechny ty tance kurvil. Dědek mi radil, abych tancoval podle hudby, že je to tříčtvrteční tak nebo tak něco, ale to mi vůbec nic neříkalo. Navíc sám na tom pódiu skákal jak nadrženej klokan. Aspoň mně to tak teda přišlo. Korunu všemu nasadila máma, která když se mnou v rámci rodičovský volenky tancovala, tak mi nezapomněla říct, že tancuju jak debil a musela mě vést.

Na střední jsem se asi držel špatný party lidí. Ne špatný v nějakým zlým smyslu, ale prostě lidí, kteří nejenom moc žrali školu, dobrý známky a učení, ale taky ty taneční. Takže když jsem tam párkrát nepřišel, hned byly otázky, proč jsem tam nebyl, že jsem vo lekci pozadu a podobný žvásty. Jenže znáte to, zkuste chodit pravidelně někam, kde vás to nebaví, kde se dělá to, co neumíte a nikdy umět nebudete. A navíc, když si pro ostatní spolužáky chodíly ty největší kundy, který kolem vás jen tak projdou a ten zbytek, ty škaredý a odpuzující, si dojdou zrovna pro vás. To moc nepovzbudí. O to horší pak je, když i takový vás přejdou a vy musíte tancovat s těma asistentama tam. To nasere ještě víc.

Prodloužený byly taky utrpení, protože jsem to všechno hrál na náhodu. Ještě teď lituju, že jsem nepil, protože když jsem o dva roky později viděl bráchu, jak na prodloužený klopí pivo za pivem, druhej den do školy jde ještě nachcanej jak doga a přesto si pro něj přijdou ty největší kundy, co má ve třídě, tak je to hned něco jinýho. A vo tom to je!