Vítejte na mých stránkách

JAK JSEM DOSTAL CERTIFIKÁT

Byl to divokej rok. Začátek jsem prožil v Kauflandu, na jaře umřela babička, založil jsem si facebook a do toho mi ty kundy z pracáku řekly, že musím jít na rekvalifikaci. Co na tom, že mi je dodnes ten týden strávenej na kurzu „Využití portálu MPSV při hledání zaměstnání“ totálně k hovnu a to, co jsem se dozvěděl tam, bych si na netu našel taky. Hlavně, že se na pracáku realizovali a kdyby tam moje úřednice nebyla kunda až to práská dveřma, dávno bych se na nějakej pracák z vysoka vysral. On mi ten kurz docela snížil sebevědomí, když jsem tam chodil se statnejma padesátnicema a fousatejma dědkama, který se tam učili jak zapnout počítač a já jsem si tam brouzdal po netu a psal kokotiny na fejs.

V září jsem nastupoval na vysněnou Akademii Komenského u nás v Šumpru. No, první den mě docela zarazil. Očekával jsem tvrdou konkurenci a že budu muset makat, abych dostal certifikát. Opak byl pravdou. Zatímco ostatní se více či méně s angličtinou prali, já jsem si jen ujasnil a zopakoval to, co mi ta kráva Žáková za čtyři roky nebyla schopná normálně vysvětlit. Od Dominika, našeho učitele, kterej je trošku crazy a někdy přehnaně aktivní, což nám všem postupem času docházelo, jsem to chápal hned. Takže s jazykem jsem neměl sebemenší problém a mohl jsem se soustředit na to, abych si tam získal kamarády a kamarádky.

Jedinej, koho jsem trochu znal, byl Lukes z Hanušek. Chodil se mnou ve čtvrťáku do semináře ze společenských věd a stejně jako já z nich maturoval. A stejně jako mně, ani jemu nevyšla vysoká podle představ. Takže vrána si k vráně sedla a to doslova. Věděl jsem, že Lukes je fajn člověk, a postupem času jsem zjišťoval, že i ostatní jsou fajn lidi. Nejlepší třída, chtělo by se říct.

Rok běžel a já se s lidma sbližoval. A postupem času, hlavně tedy ke konci, jsme než do školy chodili radši do hospody na pivo nebo do parku okusit kolšovskou zeleň. Začal jsem i s kouřením. Koupil jsem si pár krabiček, ale jak mi postupem času docházely peníze a já začal krabičku cigaret (a s ní veškerý hmotný statky) přepočítávat na piva, zvítězil zdravej rozum a dokud jsem mohl, s kouřením jsem skončil. Radši umřu se zdravejma plícema na cirhózu. Našel jsem mezi spolužáky ideální partu, pohodový lidi, s nimiž jsem na konci května odcestoval na chatu. Co se dělo tam netřeba připomínat, stačí jenom říct, že jsme tam dělali bordel jak kostlivci šukající na plechový střeše. Kdo, s kým, proč, kde a jak dlouho, to zůstane jenom mezi náma a ventilovat to nebudu.

I když ke konci se vztahy ve třídě trošku zkurvily a pošramotily, ke zkouškám jsme přistupovali s čistou hlavou. Někteří, jako třeba já, s úplně čistou, protože na nějaký učení jsem se mohl z vysoka vysrat. Celou dobu jsem sice říkal, že nepatřím ve třídě k nejlepším, ale ve skutečnosti jsem si to myslel. Po zkouškách už tomu tak rozhodně nebylo.

Mluvení jsem zvládl v celku dobře, zato psaná zkouška byla opravdovej křest ohněm. Samý špeky, chytáky, poslech byl totálně na kokot, čtení mi nešlo nikdy a u slohovky jsem měl dojem, že ty témata vybírali schválně takový, aby mě nasrali. A to jsem se při každým cvičným testu tvářil důležitě jak vrátná na kolejích.

Tou dobou jsem už věděl, že můj druhej a poslední pokus dostat se na vysokou skončil podobně jak ti sedláci u toho Chlumce nebo co to tenkrát bylo za šuliny jak tam prohráli tu bitvu nebo co to bylo. A teď jsem měl navíc pocit, jako bych spláchl do hajzlu 25 tisíc, když sečtu všechny položky, který jsem do Akademie investoval. A myslel jsem si, že ten rok strávenej tam byl zbytečnej jak vesla u ponorky. Moje domněnky ještě přiživili Hanča, Verča a Lukes, kteří na tom podle svejch slov byli podobně jak já. Byl červen, teplo jak šulin a s Lukesem jsme šli celý zkoušky spláchnout na Orange. A už jsme jen čekali, jestli ty papíry dostaneme nebo ne.

Šest tejdnů to někde v Anglii vyhodnocovali a na mě šel postupem času až nechutnej strach z toho, že jsem to nedal. Přece jen v tom byly moje prachy. Když už to konečně přišlo, tak jsem nervy ani moc neměl, ale obavy trochu byly. Dal jsem to! Samozřejmě, hned v pátek jsem se byl s kamarádama zbořit jak hajzl na počest toho, že jsem uspěl. Tedy aspoň v tý mluvený části. Ale pořád jsme s Verčou měli předtuchu, že skončíme v parku u koštěte.

Když jsem obdržel i druhej certifikát, ten psanej, s kterým jsem tolik nepočítal, říkal jsem si, že zas tak blbej asi nejsem. Pohled na oba dva certifikáty hezky u sebe byl asi tak nádhernej jako pohled do výstřihu některých mých kamarádek. A ještě mi Akademie dohodila na listopad práci s americkým muzikantem. Prostě paráda.

Celej tenhle rok mi dal hodně. Nejenom, že mám papír na tu angličtinu, ale hlavně jsem na škole za ten rok získal pár skvělých kamarádů a kamarádek, který jsou fakt fajn a k nezaplacení. A vo tom to je!