Vítejte na mých stránkách

JAK JSEM PŘIŠEL O SILVESTRA ANEB PF 2011

Silvestr. Poslední den v roce. Poslední možnost, jak si ve starým roce ožrat hubu a pobavit se s kamarádama. Jedinej den, kdy je povoleno nevázaně řvát a dělat bordel. Ale taky den, kdy se spousta lidí opíjí, i když to vůbec neumí, a kdy bandy vožralejch tupců ničí, co jim přijde pod ruku, a napadaj bezdůvodně normální lidi. Den, kdy se člověk na ulicích i bojí, co mu kde vlítne pod nohy nebo kde co bouchne. Celej svět je naruby, přitom jde zdánlivě o normální den v roce. Ne, že bych se na Silvestra nechtěl ztřískat, ale někdy mi to přijde až přehnaný. Ne to, že všichni chlastaj, ale to, že se všichni kolem chovaj jak zkurvený dobytci.

Ani nevím proč, ale Silvestr sám o sobě mě nijak nebere. Kluci, s kterejma chodím během roku chlastat nejčastěji, zůstávaj buď doma a nebo chlastaj jinde s někym jiným. Nemám jim to za zlý, koneckonců se vídáme skoro každej pátek a Silvestr pro nás zas tak výjimečnej den není. A když nejdou voni, většinou mě nikdo nikam nepozve. Nikdo mi nikdy neřekl „pojeď na Silvestra na chatu, vožereme se,“ a kromě letoška mě nikdo nikdy nepozval ani někam na akci do hospody. Takže jak říkám, těch opravdovejch kamarádů bude tak do patnáctky, maximálně dvacet. Což je dost slabý číslo na to, že na facebooku se ke mně hlásí asi 160 lidí.

Letošek byl teda výjimkou. Dostal jsem oficiální pozvánku do H-clubu u nás v Šumperku. Sice ani přesně nevím, kde ten club je, vím jen, že někde na těch pár metrech čtverečních od nádraží ke křižovatce, ale to je jedno, kdybych hledal, tak bych našel. Ze začátku jsem nevěděl, zda se mám vůbec zúčastnit, protože z těch pozvaných lidí jsem znal maximálně šest nebo sedm, a k tomu mám problémy se s někým seznamovat, zvlášť s holkama, ale to je detail, nicméně jsem si říkal, že nebudu kurva debil a když už mě poprvý v životě někdo na Silvestra někam pozval, tak se zúčastním. Ať je taky jednou prdel.

Poslední den v roce se blížil rychlostí splašeného nosorožce, já už měl odlitej půllitr slivovice a flašku vodky jako vstupný a děkovný za to, že si na mě vůbec někdo vzpomněl a pozval mě, když v tom přišel osudnej moment. Ještě nebyl ani Štědrej den, když jsem šel doma z půdy a pravým kolenem jsem zavadil o zábradlí. U nás je to totiž tak šikovně vyřešený, že před schodištěm z půdy stojí starej kravskej hnusnej botník, kterej nám daroval nějakej vypelichanej čurák a my mu za to máme bejt ještě vděčný. A ve snaze vyhnout se tomu botníku jsem se flákl do kolena. Do toho, kvůli němuž jsem nechodil asi tři měsíce na futsal minulej rok. No, rána jak kráva, zabolelo to, ale druhej den to bylo v klidu. Jenomže za pár dní to začalo bolet a já, jak mám to koleno už beztak zkurvený jak Zeman játra, jsem začal kulhat. A den ode dne víc. Jenže na Vánoce chodit na pohotovost, kde nejsou dobří doktoři a je tam maximálně nějakej zastupující amatér, se mi fakt nechce. Takže jsem si to mazal a vázal tak, že jsem si připadal zafáčovanej jak Tutanchamón. Někdy to bolí víc, někdy míň. A začínám pochybovat, že to mám jen z toho jednoho nárazu. Tohle už asi bude něco horšího, ale pesimistický prognózy nechám raději na doktorech.

A co čert nechtěl. Včera, den před Silvestrem, jsem si dokonce myslel, že se to zlepšuje a ani ve snu by mě nenapadlo, že 31.prosince ráno vstanu s nohou stuhlou jak čurák šedesátníka po třech tabletkách viagry, a s kravskou bolestí při pohybu. No, ibalgin a procházka to jistily, ale večer bych si asi moc neužil. Buď kvůli bolesti a nebo kvůli tomu, že musím brát ibalgin a na ten chlastat by byla sebevražda. Nehledě na to, že se znám, někde se vožeru, hodím tlamu a koleno mi nedá dohromady ani ten pajtaš co operoval Havlovi plíci kdysi dávno.

Je 22:39, Silvestr, já sedím doma, píšu tuhle slátaninu, přede mnou flaška vodky a chmurný myšlenky na to, co mám s nohou. Jestli budu moct někdy ještě hrát futsal, jestli mě pošlou pod kudlu, pod kterou dobrovolně nepůjdu, jestli se mi to zahojí jenom pomocí mastí a léků a jestli se mi to koleno někdy vrátí do relativního normálu. To vše nikdo neví. To mi až v týdnu řekne doktor. Každopádně myslím i na to, že se ostatní baví a já sedím doma. A ještě k tomu v pátek.

Pravda, říkal jsem, že Silvestra moc nehrotím. Je to tak, raději se pořádně ožeru na svoje narozeniny, nebo na narozeniny jiných, nebo jen tak, když je slina, ale že jsem byl letos pozvanej a docela se mi i chtělo, tak je mně to líto. Říká se, že možná příště to vyjde, ale jednak člověk nikdy neví, co bude příště, a jestli vůbec nějaký příště bude. A vzhledem k tomu, že jsem si na Novej rok chtěl předsevzít, že budu daleko míň chlastat, než každej pátek spíš jen na oslavách narozenin a tak, je celej příští rok tak nějak nejistej.

Co závěrem? Závěrem doufám, že si všichni užili konec roku, že se nikomu nic nestalo, snad jen kromě kocoviny, která brzo odezní. Do Nového roku vám přeju, ať se ve všem daří. Ve vztazích, jak těch započatých dřív, tak v těch, který na nás v Novým roce čekaj, při zkouškách, ať už vysokoškolských, maturitních, závěrečných v autoškole či třeba jen v životních zkouškách, v životě osobním, studentským i profesním, no zkrátka všude. Mějte se rádi, nepropadejte panice, neřešte pičoviny, netrapte se pro něco nebo někoho, kdo vám za to nestojí. Neztrácejte hlavu, abyste ji pak nemuseli někde hledat. Vykročte do Novýho roku správnou nohou a hlavně si pamatujte, že ať se stane v životě cokoliv, vždycky máte kolem sebe lidi, kterým nejste lhostejný a kteří vám rádi a se vším pomůžou. A vo tom to je!